Naše recenze
V dostupné literatuře najdeme jen málo publikací, v kterých bychom mohli nalézt praktické zkušenosti týkající se tvorby tyflografických materiálů. Pro ty z vás, kteří máte možnost číst v angličtině, bychom chtěli velice doporučit knihu švédské autorky Poly Edman TACTILE GRAPHICS. Ze svých dlouholetých zkušeností, kdy vytvářela velmi kvalitní materiály pro školní výuku švédských nevidomých dětí, shromáždila mnoho praktických poznatků. Ve své knize popisuje vhodné postupy a materiály pro výrobu matric k termoformovému lisování obrázků, navrhuje způsoby tvorby lepených a šitých obrázků atd. Dále rozebírá pravidla zobrazování jednotlivých skupin objektů – lidských postav a zvířat, nábytku, přírodnin atd. Na ilustracích dokládá vhodnější a méně vhodné tyflografické úpravy ilustrací z běžných učebnic. Hodně se věnuje i problematice plánků a zobrazení tras.
V následující ukázce ze 2. , 3. a 4. kapitoly se můžete o
kvalitě
publikace Tactile Graphics sami přesvědčit. Pokud byste měli zájem si
ji
prostudovat v anglickém originále celou, případně se alespoň
podívat na
hojné ilustrace, kterými je text proložen, můžete se obrátit na Janu
Vachulovou
, Středisko rané péče, Praha 1, Haštalská 27 ( mail praha@ranapece.cz ) .
Kniha je
v knihovně
střediska a je možné se dohodnout na prezenční četbě (knihu nepůjčujeme
!!! ).
Pokud byste si ji chtěli zakoupit, uvádíme údaje:
American Printing House for the Blind, Inc. (APH)
American Foundation for the Blind
11 Penn Plaza, Suite 300
New York, NY 10001
Tactile Graphics
by
Polly K. Edman
544-page paperback book,
ISBN 0—89128-194-0, $59.95
Ukázky z knihy TACTILE GRAPHICS ( bez ilustrací)
„ Kapitola 2
Obrázky pro podporu hmatového vnímání (Tactile
experience
pictures)
Vytváření obrázků podporujících hmatové vnímání je
běžnou
technikou zejména pro malé čtenáře. Je založena na využití materiálů,
které
jsou dítěti známé, a cvičí jejich schopnost rozlišovat různé tvary a
povrchy.
Obrázky jsou vytvářeny z řady různých
materiálů včetně
dřeva, textilu, smirkového papíru, kovů, kůže, srsti a plastů, které
jsou
nalepeny nebo přišity k podkladovému kartonu. Materiál by se měl
hmatově podobat
zobrazovanému předmětu. Je důležité, aby se výběr materiálů řídil
hmatem,
nikoli zrakem, i když je dobré myslet i na to, že obrázek může být
používán i
lidmi slabozrakými nebo se zbytky zraku, a podle toho výběr materiálů
usměrnit.
Tyto obrázky nejsou určené k množení pomocí
termofólie
- to by naprosto smazalo rozdíly tloušťky, teploty a povrchů použitých
materiálů. Plastové kopie jsou vynikající pro hromadnou produkci, ale
nic
nenahradí dojem z kontaktu se skutečnými materiály.
V dalším textu najdete pokyny týkající se
zobrazování
perspektivy, poměrů velikostí, referenčních linií atp.
Náměty k obrázkům podporujícím hmatové
vnímání:
- můžete zapojit i čich, pokud využijete
škrábací voňavé
nálepky – jsou vyrobené z papíru napuštěného speciálním inkoustem,
který
po poškrábání nehtem začne vonět. Dají se koupit v některých
papírnictvích.
- Zapojte sluch využitím hrajících tlačítek
(která můžete
vypreparovat z hrajících pohlednic). Nezapomeňte udělat
z druhé
strany papíru dírku, aby bylo zvuk dobře slyšet.
- Podporujte čtenářovu potřebu aktivní spoluúčasti –
použijte prvky jako okna, poštovní schránky nebo peněženky, které se
dají
otevírat, ruce a nohy, které se hýbou, kola, která se točí, díry, do
kterých se
dají strčit prsty, zipy, knoflíky, přezky a magnety…
- Abyste usnadnili rozpoznávání, dodržujte
jednoduchost
obrázků. Více jednoduchých obrázků je lepší než jeden komplikovaný
- Zachovejte
jednoduchost prvků bez zbytečných ozdob – ptejte se sami sebe, které detaily jsou opravdu podstatné
- Ujistěte se, že obrázek vydrží hrubší
zacházení – malí
čtenáři nejsou při prohlížení obrázků zrovna jemní! Přilepte materiály
k podkladu kvalitním lepidlem vhodným pro daný materiál (v našich
podmínkách se nejlépe osvědčil chemoprén použitý v souladu
s návodem,
naopak se příliš neosvědčuje tavící pistole). Všechny prvky musí být po
nalepení zatíženy, aby dokonale přilnuly. Na povrch z nestejně
vysokých
materiálů můžeme položit vrstvu pěnové gumy, která zajistí rovnoměrné
rozložení
váhy těžítka na všechny části obrázku.
- Samolepící materiály zpravidla nedrží tak dobře jako ty,
které jsou přilepené lepidlem.
- Pokud je to možné, přišijte předměty na
obrázku
k podkladu. Ztracený kousek obrázku může úplně změnit jeho význam.
- Pokud má být obrázek součástí knížky, přelepte stehy
z rubové strany textilní lepící páskou a potom celou zadní stranu
přelepte
papírem, aby uzlíky nepoškodily text nebo další obrázky v knížce.
- Některá lepidla mohou leptat určité plasty
– je potřeba najít jiný způsob jejich upevnění (přišít, přilepit
oboustrannou lepící
páskou).
Speciální techniky
pro vytváření postav
- nakreslete si „střih“, který překleslíte na tvrdý papír. Střih
uchovejte pro případné pozdější opravy poškozených čístí obrázku.
- Použijte několik vrstev lepenky pro vytvoření hlavy,
paží, nohou – vzdálenější části těla budou jen z jedné vrstvy, bližší
z více vrstev. Při znázornění postavy zezadu udělejte celé tělo
z jedné vrstvy a přidejte jednu vrstvu navíc na hýždě. Při
zobrazení postavy zepředu bude přidaná vrstva na hlavě, břichu, u ženy
poprsí.
Z boku bude na jednovrstvém základu postavy druhá vrstva s hlavou
a
bližší nohou a paží.
- K simulaci pokožky můžeme použít samolepící pásku
vhodné barvy. Nalepte pásku na karton tak, aby ho přesahovala, a
zahněte ji na rub – zabráníte tím třepení a loupání obrázku na vrstvy.
Při překrývání
oblých tvarů přečnívající část pásky nastříhejte na jemné proužky, aby
při
zahýbání na rub nevznikly vrásčité okraje.
- Na vlasy lze použít pravou nebo umělou srst. Nejlépe se
vyřezává z rubové strany žiletkou nebo skalpelem. Dbejte na to, aby
srst
směřovala správným směrem.
- Oči lze vytvořit vlepením hlavičky špendlíku nebo
korálku do otvoru vyraženého v kartonu průbojníkem. Korálky lze
pro větší pevnost přišít ke spodní vrstvě kartonu.
- Rty lze vytvořit prošitím hlavy gumičkou. Zuby lze znázornit pomocí
různých semínek, například rýže.
- Při vytváření oblečení nalepte látku na karton a
zahněte a zalepte ji dospodu, aby se netřepila. Nezapoměňte, že
oblečení ve skutečnosti většinou nepřiléhá těsně na tělo – snažte se
ponechat
přirozené záhyby. Pokud je to možné, lepte látku jen z rubové
strany
kartonového tvaru – na líci ji ponechte volnou, působí to přirozeněji a
lze přes
látku cítit tvar těla. Postavu lze také polepit pod oblečením tenkou
vrstvou
molitanu – působí pak plastičtěji a přirozeněji. Pokud se postava
vyskytuje
v knížce opakovaně, stejné oblečení a účes na všech obrázcích
usnadní její identifikaci. Ještě jeden dobrý tip: na opasky se dají
výborně použít
řemínky od hodinek.
- Pokud jde o barvu a strukturu – pokud vám
nějaký materiál vyhovuje svou strukturou, dbejte také na jeho správnou
barvu.
Nevidomému čtenáři sice na barvě nezáleží, ale obrázky mohou využívat i
děti slabozraké nebo se zbytky zraku a
možná
se na ně rád podívá i vidící sourozenec.
- Jedním z velmi vděčných materiálů je smirkový
papír – vyrábí se v celé škále hrubosti od nejhrubšího vhodného
pro znázornění silnice po jemnější – omítka budov, pláž, písečná
pěšinka. (
Pozn.: Lze použít i „krupicový papír“, vytvořený nasypáním krupice na
papír
potřený disperzním lepidlem – po zaschnutí oddrolíme přebytečnou
krupici a
vzniklá
hrubost povrchu je pro některé děti příjemnější než smirek.)
Pro vytváření zvířat:
- pro vytvoření těla může být použita srst. Lepte ji tak,
aby chlupy směřovaly od hlavy k ocasu. Tvar z kůže
vyřezávejte z rubové strany, z lícu upravte nůžkami délku chlupů.
Zkraťte
chlupy na nohách a hlavě pro snazší rozlišení tvaru.
- Drápy lze vytvořit z potaženého elektrikářského
drátu. Zadní stranu bužírky je možno zbrousit nebo seříznout pro snazší
přilepení.
- Fousky vytvoříte z tenkého drátu, voskované nitě nebo koňské
žíně.
Pro text:
- umisťujte text v knížce na stejnou stránku jako
obrázek – slova nebo i jen krátký nápis nad obrázkem usnadní čtenáři
porozumění obrázku.
- Před sestavováním obrázku naplánujte, kde bude umístěn
text, napište ho na čtvrtku braillského papíru a tu pak celou přilepte
na podkladový karton (například pomocí oboustranné lepící pásky
nebo
lépe tenoučkou vrstvou disperze). Na tuto čtvrtku pak nalepujte celý
obrázek. Vyhnete se tak pozdějšímu dolepování štítků s textem,
které mohou
na obrázku působit rušivě.
- Při vytváření vazby mějte na paměti, že pro nejmenší
čtenáře je vhodné obrázky vázat například do kroužkových desek. To
umožňuje snadné vyjímání jednotlivých stránek a jejich případné opravy
nebo
nahrazení novými.
Nefigurativní obrázky
Nefigurativní obrázky jsou vytvořené
z nerealistických
tvarů – kolečko může symbolizovat osobu, nepravidelný tvar domeček atp.
Tyto
obrázky mohou rozvíjet hmatovou zkušenost samy o sobě, ale neposkytují
čtenáři
informaci o vzhledu předmětů v okolním světě.
Kapitola 3
Požadavky na zobrazení
Schopnost oka rozpoznat tvary a vzory a porozumět
jim
prostřednictvím asociace, předchozí zkušenosti a opakování je podstatně
vyšší
než schopnost prstů rozpoznat stejné tvary, vzory a formy převedené do
hmatové
podoby. Vidící lidé mohou vyloučit zrakové vjemy, které jsou nehmotné
(např.
stíny, odlesky). Nevidomý vnímá vše, co mu přijde pod prsty – každou
linku,
tečku, strukturu. Nemá možnost ignorovat „zrakové“ dojmy. Mějmě na
paměti tento
rozdíl – je naprosto zásadní!
Základní zásady
Úkolem všech, kteří vytvářejí hmatová zobrazení,
je udělat
je maximálně srozumitelnými. Vždy musíme mít na mysli jejich dopad
z hlediska nevidomého čtenáře. Zde je několik cest, jak toho
dosáhnout:
- znát rámec zobrazení – fakta, která musíme
mít na
paměti při vytváření hmatových zobrazení
- znát schopnosti, znalosti a zkušenosti
čtenáře
- pečlivě editovat obrazovou předlohu, dříve, než ji
budeme převádět do hmatové podoby
- korigovat výsledky své práce svýma rukama, nikoli očima.
V následujících kapitolách se budeme věnovat
širokému
spektru tyflografiky. Cílem tyflografiky je předat lidem se zrakovým
postižením
řadu různých informací co nejsrozumitelnější cestou.
Nabízíme náměty, nikoli rigidní pravidla. Řada
lidí ověřila,
že uvedené poznatky jsou přijatelné a použitelné. Nicméně můžete najít
i jiná
řešení pro sestavování svých hmatových zobrazení. Uchovejte si
otevřenou mysl.
Pracujte se svými čtenáři, poslouchejte jejich komentáře a náměty.
První pravidlo, které bychom si měli pamatovat:
nejvíce
informací může nevidomý čtenář získat z rozdílné výšky reliéfu
jednotlivých částí zobrazení. Toto zjištění může ovlivnit způsob
vytváření
vašeho zobrazení i techniku, kterou použijete. Jednoduché kresby,
obrysy,
geometrické tvary a grafy mohou být dostatečně srozumitelné při použití
jedné
výšky figury vůči pozadí. Stačí použít reliéfní linii nebo speciální
zpěnitelný
papír. Složitější zobrazení s více úrovněmi bude vyžadovat více
času,
úsilí i vybavení. Nezávisle na metodě, kterou zvolíte, vždy mějte na
mysli
„pravidlo 3 milimetrů“- mezi jakýmikoli dvěma liniemi, symboly,
povrchy,
šipkami, nápisy či tvary ponechte mezeru minimálně 3 milimetry
(přibližně
vzdálenost dvou braillských písmen v textu) nebo větší, aby bylo
zobrazení
srozumitelné.
Poté, co se rozhodnete, co budete dělat, pro koho
a jakou
metodou své grafické zobrazení vytvoříte, je čas zvolit velikost a tvar
zobrazení. Toto rozhodnutí se týká celkového formátu a zvoleného
měřítka a je
potřeba se mu věnovat dříve, než se pustíte do zpracování grafického
návrhu.
Velikost
Na nejvhodnější velikost hmatového zobrazení je
mnoho
protichůdných pohledů. Protože je známo, že prsty nejsou tak citlivé
pro
rozlišování detailu jako oči, někteří prosazují velká zobrazení, aby
čtenáři
mohli porozumět tomu, na co sahají. Na druhou stranu jiní tvrdí, že
malá
zobrazení jsou vhodnější, protože umožňují vnímat více informací naráz.
Mnoho
lidí je přesvědčeno, že hmatový obrázek by se měl držet rozměrů ruky –
vzdálenosti
konce palce a malíčku při roztažených prstech. Jiní dávají přednosti
prostoru o
velikosti dvou rukou s roztaženými prsty vedle sebe.
Rozhodnutí je ná vás v závislosti na obsahu
zobrazení.
Malá zobrazení s velkým množstvím detailů působí nepřehledně a
zmateně.
Měla by být zvětšena nebo rozdělena na více částí. Pokud vytváříte
celkový
obrázek nebo mapu, vytvořte zobrazení v malém měřítku, jednoduché
a
s minimem detailů. Doplňte ho zobrazením ve větším měřítku, které
zachycuje jednotlivé podstatné části předchozího zobrazení.
Ideální rozvržení by mělo samo vést čtenáře
bludištěm linií,
tvarů a materiálů s minimálním úsilím a dovolit mu rychle
lokalizovat
důležité informace.
Čtenář je velice důležitým kritériem pro výběr
obsahu,
velikosti a měřítka. Určujícími faktory je jeho mentální věk a
schopnosti,
znalosti a zkušenosti se čtením hmatových obrázků.
Aby získal maximum ze čtení reliéfního zobrazení,
musí být
čtenář trénován v používání svých rukou. Uvědomila jsem si to
velice jasně
při práci ve třídě nevidomých dětí před mnoha lety. Bylo naprosto
nezbytné vést
děti k tomu, aby používaly při zkoumání předmětů obě ruce!
Fyzioterapeutka
Louise Zeuthenová (1976) vysvětlila, proč tomu tak je: „Když dítě
dostane
dřevěnou lžíci a uchopí ji jednou rukou, není to pro něj lžíce, ale jen
kousek
dřeva. Teprve spoluprací rukou může vnímat skutečný tvar a velikost
lžíce.“
Tento poznatek lze také aplikovat na „vidění“ reliéfních obrázků. I
když to
hlavní – možnost předmět uchopit – je při dvourozměrném zobrazení
nemožné,
aktivní použití obou rukou je přesto nezbytné pro čtení a porozumění
hmatovým
obrázkům.
Je dobře známo, že pravá a levá hemisféra jsou
napojeny na
své antény – ruce – , z nichž přijímají informace odděleně. Dr.
Roger W.
Sperry a jeho kolegové z Kalifornského Technologického Institutu
zjistili,
že obě hemisféry lidského mozku jsou zapojeny do vyšších funkcí
porozumění a že
každá hemisféra používá jiný způsob zpracování informací
(Edwards, 1979).
Podle toho by bylo pro nevidomého čtenáře
nejvýhodnější používat
pro rychlé skenování reliéfního zobrazení obě ruce. Při společném
systematickém
pohybu obou rukou shora dolů po obrázku (horizontálně, vertikálně nebo
v kruzích) by měl čtenář získat celkový přehled o zobrazení a
vyhnout se
nebezpečí, že přehlédne nějakou podstatnou část obrázku. S touto
technikou
na paměti byste měli být schopni zvolit
vhodnou velikost, množství detailů a umístění prvků vašeho zobrazení.
Srozumitelnost symbolů má zásadní význam.
Z tohoto
důvodu je často nutné zobrazení zvětšit oproti tištěné předloze. Mějte
na
paměti, že mladší děti (a také diabetici, kteří mohou mít sníženou
citlivost
v prstech) potřebují větší velikost symbolů, tvarů a struktury než
starší
děti. Zároveň ale nezapomeňte, že malé děti mají malé prsty a mohou se
v příliš
velkých tvarech snadno ztratit.
Formát
Rozhodnutí o formátu zobrazení je jednodušší.
Každá země má
standardizované formáty papíru, jejich konkrétní velikosti nejsou
podstatné.
Naše náměty jsou použitelné pro libovolné velikosti papíru.
Pro volbu velikosti formátu je důležitých několik
faktorů:
- Vytváříme jedinečný obrázek, nebo předlohu pro sériovou
produkci? Při jediném prototypu nejsme omezováni vnějšími faktory, jako
jsou
typické formáty papíru nebo dimenze použité techniky. Reliéfní obrázek
může mít
rozměry nástěnného obrazu, hrací karty nebo kapesní mapy. Naopak při
sériově
produkovaných obrázcích musíme brát ohled na stroje, použité
k rozmnožování – vakuový lis, kopírka, silk-screen
frame atd. budou určující pro volbu maximální velikosti
obrázku.Důležitá
je také dostupná velikost papíru nebo fólie.
- V jaké formě bude materiál
prezentován? Pokud má
být součástí knihy, bude maximální velikost dána standardním formátem
braillského papíru. Pokud má být požit jako nesvázaný doplněk výukových
materiálů, může být formát variabilní. Pokud jde o pracovní list, který
má být
použit žákem v braillském psacím stroji, musí brát ohled na
rozměry
stroje.
Knihy, mapy a obrázky
pro mladší
děti by měly mít velikost poloviny standardní braillské stránky,
protože malé děti
dávají přednost menším formátům (cca A5). Malým dětem se s tímto
formátem
lépe manipuluje, snáze ho přenáší a zabere při práci méně místa.
Tento formát je také
ekonomický –
je možné tisknout dvě knihy naráz, protže zabírají pouze půlku stránky.
Podstatná
je i úspora ve spotřebě fólií do vakuového lisu.
- Kolik informací má být na stránce
zobrazeno? Pokud je obrázek nebo mapa
větší než dovoluje
standardní formát, je potřeba formát zvětšit. Někdy to lze vyřešit
použitím
archu na šířku místo na výšku.
Obrázek nebo mapa by vždy měly směřovat směrem od
vazby, aby
čtenář nemusel při prohlížení natahovat ruku přes vazbu. Také dbejte na
ponechání dost širokého okraje na straně vazby – aby při svázání část
obrázku
nezmizela.
Další možností změny formátu je umístění obrázku
na jednu
stranu a popisků na protější stranu. Takovým způsobem student nemusí
otáčet
stránku, když si prohlíží obrázek a čte k němu instrukce. Je ovšem
důležité upozornit knihvazače, že se jedná o protilehlé stránky (např.
lze
jednu označit ustřižením rohu), aby byly sešity textem k sobě, ne
za sebou
jako obvykle.
K obrázkům typu map nebo rozkrokovaných
zobrazení
s dodatečnými popiskami je možné přilepit k pravému okraji
archu
další stránku. Tato stránka musí být o něco užší, aby se dala složit
dovnitř
knížky. Při této technice je vhodné použít nějaký systém, který povede
čtenáře
z jedné části zobrazení do druhé – například referenční linii,
šipky,
číslování nebo vysvětlující text.
Stránky slepte velice ohebnou lepicí páskou, která
časem nevysychá
a nepraská. Při slepování nechte mezi stránkami malou mezeru, aby se
snáze
ohýbaly. Textilní páska nebude z vnější strany lepkavá, pokud ji
potřeme
lehce křídou.
Tento formát je výborný, pokud potřebujeme
zobrazit příliš
mnoho informací na to, aby se vešly na jednu stránku, ale zároveň
potřebujeme,
aby celé zobrazení bylo zachováno pohromadě – např. obrázky či mapy a
jejich
popisy, schémata elektrických obvodů apod. Je to ale také dražší
způsob, což je
důležité při masové produkci.
Skládací a protilehlou stránku lze také použít
v kombinaci (viz. obrázky D a E).
Při vázání knih s obrázky je nutno brát
v úvahu
také následující faktory:
- výška reliéfního materiálu vázaného do knihy by měla
být relativně malá (1 – 2 mm)
- pro snazší prohlížení by reliéfní obrázek měl ležet na
plochém povrchu. Hrboly způsobené „prosvítáním“ následujícího obrázku
jsou velice rušivé
- spirálová vazba umožní čtenáři otočit stranou všechny
ostatní listy kromě toho, který si prohlíží, nezávisle na tom, kde
v rámci knihy je stránka umístěna. Vazbu v kroužkovém šanonu
lze rozebrat
a prohlížet si jednotlivé stránky samostatně. To nejen usnadní
prohlížení
hmatového obrázku, ale i jeho případné opravy nebo nahrazení.
Využití obrázků a čtenářské dovednosti
Některé typy taktilní grafiky jsou velice
potřebné. Přesto
je velice težké stanovit si časové nebo cenové limity. Bude náš
materiál nebo
knížka používán na jeden rok nebo déle? Je určen více čtenářům, nebo
jen
jednomu? Odpovědi na tyto otázky nám pomohou rozhodnout, kolik času a
prostředků
je rozumné do výroby obrázku investovat.
Obrázky nebo mapy pro rozvíjení hmatových
zkušeností
(tactile-experience pictures) jsou specifickou kategorií. Často jde o
jednotlivé obrázky, jejichž účelem je umožnit čtenáři setkání
s různými
materiály. Jako ilustrace knížky stimulují hmat malých čtenářů a
podporují
jejich rozlišovací schopnosti.
Mapy rozvíjející hmatovou zkušenost mají velký
význam pro
začínající uživatele map. Přirozené materiály se mnohem snáze
rozlišují,
poznávají a sledují než jejich výlisky do plastové fólie. Ovšem obrázky
pro
rozvoj hmatové zkušenosti jsou mnohem náročnější na výrobu. Proto naše
rozhodnutí, jaké materiály použít, je vázáno na konečné využití našeho
produktu. Obrázek vytvořený v jednoduchých podmínkách
z materiálů
běžně dostupných v našem okolí může být pro nevidomeho čtenáře
mnohem
smysluplnější než obrázky nebo mapy vytvořené ve speciálním studiu
s dokonalým vybavením. Záleží na našich znalostech a tvořivosti,
abychom
vytvořili obrázek, který bude požívat mnoho čtenářů po řadu let.
V zásadě byla tato kapitola věnována
vytváření obrázků
pro učebnice. Hromadně produkované materiály, které budou používány po
několik
let, zasluhují větší investici, pokud jde o čas i prostředky.
K učebnicím je možno vytvářet volné
ilustrované listy –
mohou být použity zároveň k více různým učebnicím, je možné je
podle
potřeby aktualizovat nebo nahrazovat – zde je obhajitelný nákladnější
způsob
realizace. Učebnici, kterou je potřeba
každý rok aktualizovat nebo která má sloužit jen jednomu
studentovi,
budeme ilustrovat úspornějším způsobem. Využijte jednoduché kresby
reliéfními
čarami nebo obrázky vytvořené na zpěnitelném papíře. Uchovejte si
předlohy pro
případné další použití. Také množství reliéfních obrázků by mělo
v takovém
případě být omezeno.
Množství obrázků, map nebo grafů v knížce je
dáno
množstvím informací, které chceme ilustrovat. Není někdy jednodušší
popsat věc
slovně než vytvářet hmatový obrázek? Uvažujte kriticky o každém
obrázku, než ho
začnete vytvářet.
Poptávka po hmatových ilustracích knížek pro děti
se
zrakovým postižením stoupá. Je velice náročné udržet krok
s množstvím
dětí, které se vzdělávají v integrovaných programech po celé zemi
– každé
se učí podobným předmětům, ale z různých učebnic od různých
autorů.
V současné době neexistuje produkce taktilních knížek a obrázků,
která by
mohla uspokojit všechny potřeby. Proto ten, kdo vytváří hmatové
obrázky, musí
přísně posuzovat, co a jak zobrazit.
Shrňme základní požadavky, se kterými jsem se
seznámili
v této kapitole:
Na kvalitním hmatovém obrázku by nevidomý čtenář
měl být
schopen okamžitě lokalizovat důležité informace rychlým prohlédnutím
stránky
rukou. Důležité linie by měly být hrubší nebo vyšší než ostatní, aby
okamžitě
upoutaly pozornost. Velikost musí být přiměřená, aby bylo možno
nahmatat
jednotlivé linie, a případné popisky musí být umístěny tak, aby
nesplývaly
s obrázkem. Důležité části obrázku musí vynikat, stránka se nesmí
rozplývat do nedefinovatelné směsi linií a Braillu. Krátce, nesmí
působit chaoticky
a nerozlišitelně.
Kapitola 4
Obrázky
Příliš mnoho linií v hmatovém zobrazení
působí
nepřehledně. Dodržujte jednoduchost obrázků. Zamyslete se nad účelem
obrázku a
zobrazte jen ten nejdůležitější prvek nebo prvky – nejlépe jen jeden
nebo dva
předměty nebo postavy na jednom obrázku.
Jednoduchost
Vyhněte se všem nepodstatným detailům. Každý
předmět, tvar
nebo symbol musí přinést čtenáři podstatnou informaci a musí být snadno
rozlišitelný. Tvary by měly být co nejjednodušší, bez ozdob, se
srozumitelnými
obrysy. Problém příliš mnoha informací na jednom obrázku můžeme vyřešit
rozložením zobrazení do více obrázků.
Rozkrokované obrázky
Uvádíme čtyři způsoby, jak vytvářet rozkrokované
obrázky:
Pro zjednodušení
rozpoznání
figury můžeme opakovat základní tvar objektu v každé části
zobrazení (viz
C). Základní obrys může být naznačen reliéfní čárou nebo tvarem ze
stejného
podkladového materiálu. Dbejme přitom na zachování jednotného měřítka.
Schematický obrázek je
další
variantou rozkrokovaného zobrazení. Jednotlivé části zobrazení jsou
ukázány
samostatně, ale jsou uspořádány tak, že jejich vzájemná souvislost je
ihned
jasná (viz D). Tato technika je obzvláště užitečná pro technické
náčrty.
Reliéfní zobrazení založené ???? na obrázku nebude zobrazeno
v perspektivě, ale jako půdorys nebo bokorys.
Rozkrokované obrázky byly již mnohokrát prověřeny
praxí.
Přesto se rozcházejí názory na to, jaké je jejich nejvhodnější pořadí.
Někteří
čtenáři dávají přednost postupnému sestavování obrázku z detailů
ke
konečnému složitějšímu celku, jiní upřednostňují nejprve jednoduchý
celkový
obrázek a pak postupné seznamování s podrobnostmi. Druhý způsob je
často
upřednostňován dětmi v integraci, zřejmě proto, že
v učebnicích pro
vidící jsou zobrazeny komplikovanější obrázky. Jejich rozložení na
detaily
umožní nevidomým studentům porozumět původnímu zobrazení. Obecně pro
mladší děti
může být velice náročné vytvořit si celkovou představu ze série
zobrazení, ale
starší žáci s tím již nemívají problém, pokud je zobrazení
kvalitně
provedeno.
Někteří lidé mají pocit, že rozkrokované obrázky
zabírají
v braillských knížkách příliš mnoho prostoru a jsou náročné na
vytváření.
Já jsem ale přesvědčena, že předávají čtenáři velice důležitou
informaci co
nejjednodušším způsobem, a to je podle mého mínění účelem hmatových
ilustrací.
Nedostatečné zjednodušení
Bohužel tvůrce tohoto obrázku podle předlohy
z učebnice
matematiky pro první třídu se nechal příliš ovlivnit vizuální předlohou
a
zapomněl na zásadní otázku číslo jedna, kterou bychom si měli položit
vždy, než
se pustíme do vytváření hmatových obrázků: Co je zde nejdůležitější?
Měla by
tato ilustrace být popisována ústně (učitelem), písemně (v textu
učebnice) nebo
graficky?
Účelem hmatového zobrazení vytvořeného podle
původního
obrázku je ilustrovat čísla. Učitelka ukazuje na kroužek s číslicí
4. Na
tabuli jsou také číslice 1 a 2. Tato informace ale vlastně není
podstatná. Při
bedlivé prohlídce původního obrázku zjistíme, že jeho účelem není
ukázat
číslice, ale množiny o 1 – 6 prvcích. Obrázek i množiny bylo možné
vysvětlit
textem v knížce.
Nicméně můžeme se z tohoto obrázku mnoho
naučit:
- na obrázku je toho příliš mnoho. Je přeplněný, a tudíž
těžko srozumitelný.
- Chlapec u stolu nepřináší k zobrazení žádnou novou
informaci
- Chlapec a stůl působí jako jedna figura –
hmatově není možné rozlišit, že se jedná o dva samostatné útvary.
- Stůl je zobrazen v perspektivě a má jen tři nohy.
Čtenář by tento obrázek chápal s obtížemi, i kdyby byl umístěn
samostatně.
- Chlapec nemá vůbec nohy.
- Ukazovátko je větší než učitelka – takové zkreslení
velikostí je velice matoucí.
- Řada obrázků v horní části mohla být zobrazena
samostatně s prvky množin vyjádřenými jednoduchým geometrickým
tvarem nebo tečkou.
Některé náměty, jak se podobným problémům vyhnout:
- použít stránku kroužků s různým počtem bodů uvnitř
nebo stránku se skupinkami o různém počtu geometrických tvarů. Také lze
použít stránku braillských šestibodů s různým počtem bodů.
- Pokud máte pocit, že je zde důležité
zobrazit postavy, pak použít velmi jednoduchou figuru učitele
ukazujícího na tabuli
s množinami. Tento přístup by měl být použit pouze tehdy, pokud
nám jde o to, aby obrázek mohlo prohlížet dítě v integrované třídě
spolu se
spolužáky a povídat si o něm. Přesto je nepravděpodobné, že by prvňák
mohl porozumět takovému obrázku bez pomoci. Tato ilustrace rozhodně
není
nejvhodnější, lepší by bylo postavu učitele vynechat.
Detaily
Obrázek s příliš mnoha detaily na malé ploše
je
nepřehledný. Pokud jsou detaily nezbytné, zvětšte obrázek natolik, aby
kvůli
různým povrchům, liniím, symbolům a podobně nebyl nesrozumitelný.
Detaily
hmatově podobné nesmějí být umístěny příliš blízko sebe, aby nepůsobily
jako
jeden celek. Pro dobrou srozumitelnost je důležitý kontrast povrchů a
výšek.
Základní principy
Držte se základních tvarů předmětů, zvířat nebo
postav.
Snažte se zdůraznit nejdůležitější prvky. Například chobot a ocas slona
jsou
velice odlišné. Přehánějte, pokud je to nezbytné, ale nepoužívejte
techniku
kreslených filmů s obrovskými hlavami, malými tělíčky a obříma
ušima.
Základní tvar bez nadbytku detailů by měl dát nezdeformovanou představu
o
předmětu.
Další náměty, jak si poradit s detaily:
- Udělejte podstatné detaily nápadné. Například
sedící kočka
bez uší a vousků vypadá jako sněhulák (obrázky A a B). Zdůrazněte
důležité
detaily. Dalším příkladem je stůl, který, pokud je zobrazen
v jedné
úrovni, může také vypadat jako dveře. Přidejte ještě jednu vyvýšenou
vrstvu
jako desku stolu (obr. C a D). Pamatujte však, že vytváření příliš
mnoha
detailů komplikuje obrázek nejen pro čtenáře, ale i pro tvůrce. A navíc
se
zobrazení může stát spíš méně informativním namísto více.
- Některé detaily jsou čistě vizuální – například
skvrny
leoparda, pihy na dětské tváři, proužky na těle hmyzu, vzorky na
motýlích
křídlech. Může být nezbytné zobrazit figuru s těmito vizuálními
detaily i
bez nich (viz E a F). Děti jsou zvědavé – ukažte jim to, ale přidejte
slovní
nebo písemný popis.
- Pokud jsou detaily sice nepodstatné
z grafického
hlediska, ale jsou důležité pro příběh, který ilustrují, nahraďte tyto
detaily
čísly nebo písmeny, která jsou vysvětlena v přiložených popiskách.
Tento způsob
můžeme samozřejmě použít pouze pro čtenáře, kteří už umí číst.
Na obrázku G je úkolem čtenáře najít odpověď na
otázku „Co
se tu stalo?“. Při hmatovém ztvárnění je důležité najít takový způsob,
který
bude dostatečně srozumitelný pro nevidomého čtenáře, ale zároveň
nevyzrazuje
odpověď. Obrázek ilustruje různé příklady práce s detailem a
zjednodušením. V této scéně ze zimního lesa jsou stopy myši a
nějakého
většího zvířete, tři myší díry (východ z myšího hnízda, úniková
díra,
kterou si myš udělala, když uviděla blížící se zvíře, a další díra,
kterou se
myš o kus dál dostala bezpečně zase ven). Další díru vyhrabalo zvíře ve
snaze
dostat se k myši pod zemí. Nejdůležitějším detailem jsou stopy.
Les je
nepodstatný, a slovo „les“ napsané na obrázku nebo popis
v doprovodném
textu může nahradit jeho obrázek. Mnoho stromů by obrázek zbytečně
znepřehlednilo a zmátlo by čtenáře.
V tomto případě bylo potřeba vytvořit mnoho
kopií
reliéfního obrázku, protože byl součástí populární učebnice. Použitou
metodou
produkce bylo reliéfní kopírování. Při použití této techniky je
nezbytná
jednoduchost, protože vytváří reliéf jen jedné výšky.
Díry zobrazené jako plná černá kolečka jsou
nepoužitelné.
Při reliéfním kopírování vystoupí do výšky a působí naopak jako
kopečky. Oproti
tomu díry zobrazené jako uzavřené kroužky s paprskovztými čárami
kolem
působí velice srozumitelně. Díky tomuto zpracování děti dobře
porozuměly
zobrazení a dokonce napsaly o dobrodružném myším útěku řadu zajímavých
příběhů.
Celý předmět
Snažte se obrazovat předměty, lidi a zvířata
vcelku –
neukazujte půlku psa nebo tři čtvrtiny auta. Pro čtenáře je snazší
obrázku
porozumět, pokud znázorňuje celý objekt. Například tento obrázek
s půlkou
stromu může být pro nevidomého čtenáře dost podivný. Oproti tomu
obrázek celého
stromu na reliéfním obrázku nenechává čtenáře na pochybách, oč se jedná.
Výjimkou je obrázek řady postav, zvířat či
předmětů, jdoucí
z jednoho konce papíru na druhý. Kdysi jsem vytvořila obrázek řady
koní,
cválajících napříč stránkou. Z prvního koně byla viditelná pouze
zadní
polovina, zatímco z posledního jenom hlava. Když jsem tento
obrázek
zkoušela na dětech, vidící i nevidomé děti obrátily stránku, aby se
podívaly,
jestli tam jsou chybějící části koní. Neměly pocit, že „půlkoně“ jsou
nějaká podivná
nová stvoření. Byly jen zvědavé, kam se poděl zbytek. Vysvětlila jsem
jim, že
řada koní byla moc dlouhá, aby se vešla na stránku, a děti toto
vysvětlení
přijaly. Nicméně je vhodné přidat slovní nebo písemné vysvětlení, když
vnášíme
nějaký nový nebo neobvyklý prvek.
Nevidomé děti mi řekly, že mají raději, když mohou
u
lidských postav nahmatat obě ruce a obě nohy a u zvířat všechny čtyři
nohy.
Přirozeně jsou možné výjimky. První zásadou je zachovat obrázek
jednoduchým a
srozumitelným, a pokud je lidská postava ukázána z profilu
s nějakým
předmětem v ruce a přidání druhé ruky by obrázek jen
zkomplikovalo, měli
byste ji vynechat. Na obrázku holčičky se psem z profilu druhá
ruka děti
mátla, protože obrázek přeplňovala, a proto byla odstraněna.
Část předmětu, vytržená z jeho přirozeného
prostředí a
kontextu, je pro malého čtenáře těžko srozumitelná. Lidské ucho
zobrazené
samostatně může stejně dobře být škeble. Oproti tomu když je zobrazeno
na
příslušném místě na hlavě, je okamžitě srozumitelné, že jde o ucho.
Část předmětu může být umístěna na pozadí ve tvaru
celého
předmětu. Toto pozadí může být vyryto do podkladu rádýlkem, vytvarováno
z provázku nebo vystřiženo z tvrdého papíru. Ukázka obrázku
ucha nebo
velrybí kostry nám ukazují příklady těchto technik.
Stejnou techniku můžeme použít, když chceme
zdůraznit
nějakou část objektu – například střechu domu. Střecha může být
provedena
v reliéfu, zatímco zbytek domku je zobrazen pouze reliéfní čárou.
Perspektiva
Slovo „perspektiva“ se v našem slovníku
vyskytuje tak
často, že ji nemůžeme pominout, i když ji
dítě nemůže zrakově zažít. Princip perspektivy by měl být nevidomým
vysvětlen
pomocí slov i obrázků. Mimo dosah smyslů nemusí znamenat mimo dosah
pochopení,
pokud použijeme vhodné obrazové i trojrozměrné vysvětlení (viz A a B).
Patrně
nejjednodušším způsobem vysvětlení perpektivy je přirovnání ke zvuku.
Zvuk a
obrázek může dát komplexější vysvětlení tohoto zrakového jevu. Blízké
zvuky
jsou hlasitější – větší, zatímco vzdálené jsou tišší – menší (obr. C).
(Pozn.:
K tomuto obrázku – obecně je vhodnější zobrazovat situace pouze
v jedné úrovni, tento obrázek by bylo vhodnější rozložit na dva.)
Postavy a zvířata by měly být zobrazovány zepředu
nebo
z profilu. Paže a nohy by se neměly zkracovat a postavy by neměly
být
natočené ze čtvrtiny, protože takové vizuální charakteristiky mohou pro
nevidomého působit zdeformovaně. Lidské chodidlo je srozumitelné, pokud
je
zobrazeno v pravém úhlu k noze (D). Bota nahmataná od špičky
ztrácí
veškerou podobnost s botou. I když překvapivě bosá noha zobrazená
zepředu
je i z tohoto úhlu dobře identifikovatelná (E).
Budovy, domy, ulice, nábytek, stroje a další
předměty by
měly být zobrazeny z boku nebo shora, nikoli z úhlu. Reliéfní
zobrazení trojrozměrného předmětu v perspektivě bude jen změtí čar
a
povrchů, která s největší pravděpodobností čtenáře jen zmate. Jedním
z problémů srozumitelnosti takových zobrazení je, že jich část
chybí. Je
skrytá pohledu (hmatu) za jinou částí obrázku. Například stůl zobrazený
perspektivně může mít jen tři nohy.
Geometrické tvary je možné rozložit a ukázat
každou jejich
stranu ve vztahu k ostatním. Někteří nevidomí integrovaní žáci
požadují,
aby se v jejich učebnicích ukazovaly trojrozměrné obrázky stejně
jako
v černotisku, doplněné o obrázek stejného útvaru zobrazeného bez
perspektivy, aby se mohli pokusit sledovat popis předmětu společně
s ostatními spolužáky. Nicméně obecně se spíše vyhněte
trojrozměrnému
zobrazení, pokud je možný jiný způsob.
Pozice
Umisťujte lidské postavy i zvířata do přirozených
poloh.
Různě zkroucené polohy jsou bez vysvětlení těžko srozumitelné.
Reliéfní obrázek hrajících si dětí je dobrým
příkladem
špatného obrázku. Pozice dětí je velice těžko srozumitelná. Měly by
sedět na
zemi a hrát si s kostkami, ale jedno vypadá, jaké když tancuje, a
druhé se
kácí dozadu. Navíc se postavy vznášejí ve vzduchu – chybí zde
referenční bod,
ke kterému by čtenář mohl vztáhnout jejich pozici v prostoru. Pro
tento
podivný způsob zobrazení není žádný důvod. Pokud by byly postavy
zobrazeny jako
na náčrtu, s ukázanou podlahou (referenční linií), byl by obrázek
pro
čtenáře mnohem srozumitelnější.
Referenční linie
Postavy, zvířata, domy, auta, nábytek, květiny a
hory by
měly být umisťovány na linii, aby se nevznášely volně ve vzduchu a
čtenář měl
vodítko, kterého se může držet. Pokud je zobrazeno více předmětů, linie
pomůže
ukázet jejich velikost a vzájemný vztah. Linie může znamenat řadu věcí
– ulici,
podlahu, desku stolu nebo zem.
Můžeme také použít reliéfní linii k propojení
souvisejících detailů. To je obzvláště praktické, pokud je obrázek
rozložen na
dvě nebo více rozevíracích stránek (A,B).
Poměry velikostí
Obrázek je způsobem prezentace objektu
v kontextu
s jeho okolím. Nezávisle na tom, zda obrázek je větší nebo menší
než
skutečný předmět, by měl být zachován poměr velikostí vůči ostatním
předmětům
na obrázku (viz příklad). Snažte se co nejvíce zachovat relativní
velikosti
postav k živočichům, stromů k budovám apod. Postava stojící u
domu by
měla být schopná projít jeho dveřmi (na rozdíl od uvedeného příkladu).
Pokud jsou dva předměty umístěny vedle sebe místo
na
samostatných obrázcích, umožňuje to čtenáři udělat si lepší představu o
jejich
skutečné velikosti. Obrázek slunečnice je například mnohem poučnější,
když je
uveden v souvislosti s postavou člověka (příklad).
Buďte důslední. Snažte se pokud možno dodržet
stejnou
velikost předmětů nebo postav v průběhu jedné knihy. Může to být
náročné,
když chceme zobrazovat velké a malé předměty zároveň (například autobus
a
kočku). Tento problém může pomoci vyřešit popisek k obrázku nebo
vysvětlení. Výjimkou jsou obrázky dětí, živočichů, rostlin atp., které
v příběhu rostou nebo mění svou velikost (nafukování balonku).
Měřítko
Měřítko je poměr mezi velikostí trojrozměrného
objektu a
jeho dvourozměrného grafického vyjádření. Pokud je to možné, měly by
být
předměty zobrazovány co nejblíže jejich reálné velikosti. Když je nutné
obrázek
zvětšit nebo zmenšit, měl by o tom být čtenář vždy informován (slovně
nebo
písemně).
Zvětšení obrázku neznamená vždy dosažení větší
srozumitelnosti. Prohlížení velkého obrázku může zabrat příliš mnoho
času, bude
náročnější pochopit souvislost mezi jednotlivými součástmi obrázku a
může se
stát, že než si čtenář celý obrázek se všemi detaily prohlédne, ztratí
představu o jeho celkovém uspořádání a vzdá to.
Pokud by něco podobného mohlo hrozit, udělejte
raději dva
obrázky. První jen jednoduchý s minimálním počtem detailů nebo
popisků.
Z tohoto obrázku si čtenář udělá představu o celkovém vzhledu
objektu,
jeho základních částech a jejich vzájemném vztahu. Druhý obrázek bude
obsahovat
požadované detailní informace. Tento druhý obrázek může mít zvětšené
měřítko,
aby se na něj všechny detaily a případné popisky vešly
(viz příklad z učebnice pro studenty
ergonomie).
K vysvětlení měřítka malým čtenářům můžete
použít jako
příklad velký plážový balón, tenisový míček, hliněnku a hrášek. Všechny
tyto
„míče“ mají stejný tvar, liší se jen jejich velikost. Povídejte si
s dětmi
o jejich vzájemných poměrech, porovnávejte je.
Rozmanitost
V učebnicích matematiky nebo jazyků pro malé
děti jsou
často zobrazovány různé řady předmětů nebo postav. Při vytváření
hmatových
obrázků není většinou taková pestrost typů, tvarů nebo výrazů nezbytná.
Látka,
kterou se má žák naučit, se zpravidla týká spíše počtu než
individuálních
charakteristik zobrazených předmětů.
Opakování stejného tvaru předá stejnou informaci a
přitom
způsobí méně zmatku než mnoho různých tvarů. Tvar může být prezentován
postavou, geometrickým tvarem nebo braillským šestibodem.
Pro snazší rozlišení by postavy v knížkách
měly mít
stejné oblečení (tvarem i povrchem) a účes v průběhu celé knihy,
pokud
není změna součástí příběhu. V opačném případě by rozmanitost
vedla jen
k nedorozumění.
Kontrast struktury
Kontrast struktury jednotlivých oblastí, linií
nebo bodů
obrázku je velice důležitý. Bez dostatečného kontrastu jednotlivé části
splynou
dohromady a budou nesrozumitelné.
Ohledně struktury platí několik základních
pravidel:
- Vztah prvků obrázku a podobnost nebo rozdílnost jejich
struktury je důležitější než jejich vlastní ztvárnění. Prvky vytvořené
samostatně bez zřetele k jejich vzájemnému vztahu mohou strhávat
pozornost
nesprávným směrem a vnutit čtenáři zkreslenou nebo chybnou představu o
obrázku.
- Vybírejte velmi rozdílné typy povrchů při znázornění
dvou objektů blízko sebe, jinak splynou v jeden objekt. Například
chlapec sedící na židli se snadno stane „židlochlapcem“, pokud nejsou
struktury
obou objektů dostatečně rozdílné.
- Buďte úsporní při výběru symbolů a struktur
– příliš mnoho kontrastujících prvků je matoucí.
- Popisky, šipky a linie jsou obtížně rozlišitelné na
strukturovaném povrchu. Ponechte kolem nich aspoň 3 mm volného prostoru.
- Ostré tvary s hranami a plochým
povrchem jsou
snáze rozlišitelné než oblé tvary (viz obr. A a B).
-
Vaše prsty by měly být hlavním soudcem povrchů a
struktur použitých na obrázku.
Lidé
Viz kapitola 2
Základní pokyny pro vytváření obrázků lidí:
- Snažte se zobrazovat obě ruce a obě nohy
s chodidly.
- Vlasy jsou srozumitelnější, když kopírují
tvar hlavy a nejsou zatíženy vizuálním dojmem (pokud to není výslovně
řečeno
v textu).
Například copánky působí na malé čtenáře jako další pár rukou. Tomuto
problému předejdete použitím skutečných vlasů, takže struktura dítěti
napoví, o
co se jedná. Pokud jsou copánky potřeba v ilustraci množené na
termofólii nebo reliéfním kopírováním, musí být jejich existence
zmíněna
v doprovodném textu.
- Hlavy jsou obvykla tak malé, že je nutné zachovat
detaily obličeje velmi zjednodušené. Pusa je srozumitelnější jako linka z reliéfní čáry nebo nalepeného
provázku. Pusa jako otvor je srozumitelná jen ve větším měřítku.
- Prsty můžeme vyřezat z kůže nebo tenkého korku,
aby se netřepily (což se často děje, pokud je vyrobíme z kartonu).
Zvířata
- Snažte se zobrazit všechny nohy včetně tlapek, drápů
apod. Zvířata na tištěných obrázcích mají často nohy tak blízko sebe,
že splývají v jednu tlustou nohu. Pokud je zvíře takto přeneseno
do
hmatové podoby, je to velmi matoucí. Ze zvířete se stane dvou nebo
trojnohé
stvoření, i když je znázorněn výškově rozdíl mezi nohama.
- Všimněte si polohy ocasu – je pro dané zvíře
charakteristická? Například myší ocásek netrčí vzhůru ani nevisí dolů
pod tělem. Ovečka na obrázku dětské knížky byla patrně okopírována
z tištěného obrázku. Polohy jejích nohou a ocásku jsou natolik
podivné a zmatené,
že je obrázek pro nevidomého čtenáře naprosto nesrozumitelný. Vylepšit
by se
dal postavením ovečky na referenční linii.
- Odlište uši od rohů. Pro malé čtenáře je
srozumitelnější, když má zvíře dvě uši, i když je zobrazeno
z profilu, ale
někdy to není možné, zvlášť pokud jsou uši drobné. Uši jsou
srozumitelnější,
pokud obě směřují stejným směrem – nahoru, dolů, do stran, a ne každé
jinam,
jak často vidíme na tištěných obrázcích.
Architektura
- Perspektiva je vizuální jev. Nepoužívejte ji při
zobrazování budov, pokud k tomu není vysloveně důvod, například
má-li obrázek sloužit pro vysvětlení zrakového vnímání a principů
perspektivy.
- Budovy mají být umístěny na referenční linii.
- Zjednodušte budovy a domy – neumisťujte na ně zbytečně
mnoho oken, dveří a dalších detailů. Nedělejte obrázky domů příliš
malé, aby byly srozumitelné.
- Špičaté střechy se zdají srozumitelnější pro malé
čtenáře než ploché – možná pro jejich zkušenosti s třírozměrnými
modely, nicméně obě možnosti jsou přijatelné.
- Snažte se udržet jasný poměr velikostí mezi domy a
postavami, stromy, auty, zvířaty a dalšími předměty, které se objevují
spolu na obrázku.
- Stromy, křoví a ploty by neměly být umístěny bezprostředně
u budov, aby s nimi nesplynuly v jeden celek a nemátly čtenáře
- Komíny na obrázcích vytvořených reliéfní
čárou mohou být ponechány nahoře otevřené. Samy nevidomé děti je tak
často kreslí
(viz příklad).
- Jednotlivé cihly, kameny apod. vytvářejte
z materiálu, který se neloupe a netřepí (kůže, plech, smirkový
papír atp.).
Nábytek
- Volte tvary nábytku, které jsou čtenáři známé,
zjednodušte je (viz příklad), zobrazujte je z profilu nebo zepředu.
- Nábytek by měl být umístěn na referenční linii – čtenář
tak získá jasnější představu a více informací o vztahu jednotlivých
předmětů na obrázku.
- Snažte se zachovat přirozený poměr velikostí nábytku a
dalších předmětů na obrázku, pokud není v textu řečeno jinak.
Ilustrace ke knížkám jako „O třech medvědech“ jsou výjimkou
z tohoto pravidla.
Další výjimkou je například obří nábytek jako vnímaný dítětem nebo
maličký
nábytek jako vnímaný obrem.
Stromy
Strom je něco, co si nevidomý čtenář jen velice
obtížně
představuje. Mohou si osahat kmen a malý stromek, ale je pro ně obtížné
pochopit obrovskou výšku borovice, mohutnost dubu, neobvyklý tvar
palmy. Proto
může být užitečné zobrazit strom spolu s lidskou postavou nebo
domem, aby
si čtenář udělal představu o velikostech.
- Stromy by měly stát na zemi vyznačené
linií, ne se vznášet ve vzduchu.
- Zachovejte jednoduchý tvar, ale dbejte, aby
stromy nevypadaly jako mrak na tyčce. Větve jsou pro strom stejně
důležité jako končetiny
pro člověka – ukažte je. Děti mi říkaly, že mají rády, když mohou
nahmatat
na obrázku větve.
- Pokud je účelem porovnání charakteristických tvarů
stromů, dbejte také na zachování měřítka a poměrů jejich velikosti.
Pokud se na obrázku objevuje několik stromů, nemusí být různého tvaru,
pokud to
není vysloveně součástí informace, kterou chceme předat. Opakování je
přijatelné a usnadňuje čtenáři porozumění obrázku.
Na následujícím obrázku jsou stromy zobrazeny jen
jako
stylizované symboly, na nichž budou nápisy se jmény stromů. Důležitou
informací
tady není tvar stromu, ale jeho výskyt v krajině. Velikost obrázku
a počet
stromů vyžadovaly zjednodušení.
Udržujte si otevřenou mysl – navzdory tomu, že tyto stromy z dětské knížky jsou ve skutečnosti udělány z umělé petržele, nevidomým dětem se líbily a snadno v nich rozpoznaly stromy.“
Ukázky z knihy Poly Edman, TACTILE GRAPHICS