Každý, kdo se
pustí do tvorby (a to zejména prvně), teprve postupně proniká do jejích zákonitostí.
Jednotlivcům doporučujeme e-mailové konzultace. Najde-li se skupina tvůrců
(studenti, pracující, důchodci, skauti, kamarádi), uspořádáme u Vás
seminář, kde na konkrétních hotových dílech vysvětlíme vše podstatné. Níže
několik tipů pro tvůrce, kteří chtějí vědět, čeho si všímat zejména a čeho
se vyvarovat:
Mnoho objektů
na jedné straně, komplikované obrázky jsou pro hmat velice nepřehledné. Nelze
poznat, kde jeden objekt končí a druhý začíná. Hmatové prohlížení je tak
náročné, že pracnost převýší zábavnost.
Pro malé děti
je perspektiva zcela nesrozumitelná. Hmatem prohlížené věci se nikdy nemohou
zmenšovat či sbíhat. Vizuální způsob zobrazení např. zmenšujících se stromů
v aleji či sbíhajících se kolejí v dálce je hmatu nepochopitelný.
Doporučujeme pravoúhlé zobrazení – z profilu, shora, zpředu apod. Také
stůl či skříň má při hmatovém vnímání – na rozdíl od vizuálního – vždy všechny
čtyři nohy stejně dlouhé, veškeré úhly jsou pravé.
Obojí je
velmi důležité. Ovšem první na hmat zapůsobí materiál: např. zobrazený vlak
podá první informaci svým chladem, je-li zhotoven z kovu; stěna domu
drsností omítky. To platí zejména u malých dětí – teprve později se
dostanou ke tvarům. Většina začátečníků se často soustředí na precizní tvary. Jsou
jistě důležité, ale doporučujeme soustředit se v první řadě na výběr
materiálu.
Nejlépe ve
fázi návrhu, ještě než začnete tvořit. Může se stát, že celé pojetí by bylo
třeba posunout směrem, který by více vyhovoval potřebám nevidomých čtenářů,
a je škoda, když k tomu autor dospěje teprve po mnoha hodinách
zbytečné práce.
Pro rozvoj
čichu jsou vhodnější jednorázově připravené pomůcky. Do knih je nedoporučujeme.
Pokud věc či obrázek vydává nějakou vůni, může se stát, že cítit je pak celá
kniha, krabice, vše ostatní okolo (skříň, kde jsou pohádky uložené, kufr,
v němž je přenášíme). Také některá lepidla či laky přestávají být cítit až
po několika měsících.
Záleží na
tom, jak jej použijete. Je-li příliš pevný, mohou mít malé děti slabé prsty na
to, aby od sebe jeho dvě části oddělily. Také kousek suchého zipu na obrázku
může překážet hmatovému prohlížení. Použijete-li místo spodní (měkčí) části
suchého zipu např. česaný silon (nejlépe celoplošně), komponenty, které budou
mít zespoda kousek hrubší části suchého zipu, půjdou z této textilie
oddělit lépe.
Pro mnohé
autory je zajímavé vyzkoušet si ruční psaní Braillova písma na Pichtově stroji
nebo Pražské tabulce. Bohužel téměř nikdo nepíše tak precizně, aby všechny body
byly vymačkány ve stejnoměrném (a dostatečně vystouplém) reliéfu. Při
nedostatcích ručního psaní může být text pro nevidomé čtenáře nečitelný. Pořadatelé
soutěže Vám mohou text (v soutisku černotisku a Braillova písma)
zdarma vytisknout a zaslat, doporučujeme této možnosti využít – viz Pravidla Tactus.cz 2024.
Bohužel,
Braillovo písmo je hmatem dobře čitelné pouze ve standardním provedení
a velikosti. Některé další možnosti (např. zmíněné korálky) hmatové čtení
písma znemožní nebo ztíží.
Knížky čtou
a prohlížejí většinou smíšené skupiny – někdo v rodině či jiné
skupině vidí a někdo ne. Každý pak může číst způsobem, který potřebuje.
Někteří naši
čtenáři jsou slabozrací, očima přečtou jen velký a kontrastní tisk.
Tiskneme
výhradně na formát A4. Potřebujete-li menší formát, je to také možné –
využijeme v tom případě jen polovinu strany formátu A4 na výšku, vznikne
pak A5 na šířku.
Nevidomý
čtenář potřebuje, aby se prohlížené vešlo do jeho hmatového rozsahu, navíc
dětské ruce jsou o mnoho menší než dospělé. Při nadměrných velikostech je
třeba hmatem prohlédnout každý segment zvlášť a celkový obraz si pak
v hlavě poskládat.
Čtenář, který
prohlíží hmatem, potřebuje k tomu obě ruce volné. Rozhodně si u toho
nemůže přidržovat stránky, aby se nezavíraly.
Vnímáme-li
zrakem, je model, tj. napodobenina jaksi automaticky vnímán jako objekt, který
zobrazuje: dítě, které vnímá modely zrakem, pochopí bez vysvětlení, že model
mostu (provedený např. jako přívěšek na klíče) představuje skutečný velký
betonový či dřevěný most, zvětšený plastový model mouchy opravdovou mouchu.
V tomto případě nevadí, že měřítko (zvětšení, zmenšení) ani materiál
(obrázek na papírové stránce) a další vlastnosti (např. teplota zvířecí
srsti, tvarové zjednodušení, hmotnost apod.) vůbec neodpovídají. Vnímáme-li ovšem jen hmatem, výše popsané
nabude velké důležitosti. Jednak zde chybí předchozí hmatové zkušenosti
s určitými předměty (např. uvedený skutečný most přes řeku či živá moucha),
jednak z nich máme úplně jiný dojem: skutečný most je velký, nelze jej
vnímat doma na gauči, není možné jej hmatem obsáhnout; model mouchy nebzučí,
nešimrá na ruce... Od skutečnosti k modelu vede dlouhá cesta, vysvětlení
je postupné a velmi náročné mj. proto, že pracujeme daleko více
s pamětí, představami, srovnáváním, zkušenostmi, dorozumívacími
schopnostmi apod. Řešíme otázku, jedná-li se o tutéž velikost, zmenšeninu
či zvětšeninu. Musíme zjistit, zda je model dost podrobný, věrný
v detailech či zjednodušený (a co je v tom případě zjednodušeno)
– hmat má často k dispozici jen model, nikoliv skutečný objekt (velryba,
Eiffelovka, mrak apod.). Materiály nám mohou dát zabrat, když je např. hračka
letadla z měkkého sametu, jemný květ z tvrdého dřeva, hebké teplé
pohyblivé zvíře z neživého plastu.
Lze si vybrat
jak hmatovou adaptaci existující vizuální knížky, tak vlastní autorskou tvorbu.
Pro inspiraci uvádíme, že máme v naší knihovně pro nevidomé čtenáře méně
klukovských (a univerzálních) než holčičích témat, téměř úplně chybí vánoční
a velikonoční tématika.